"Zakázková" výroba

Opravy plastových lodí

Servis pro půjčovny

Recyklace starých lodí

Rotační natavování

CNC

Vstřikování plastů

Tvarování PE pěny

Nápad vyrábět plastové lodě

V roce 1990 jsem v Rakousku na vodě a poprvé v životě viděl plastové kajaky. Když jsem se vrátil domů, chtěl jsem mít taky takovou loď. S otcem jsme začali vymýšlet, jak by se taková loď dala vyrobit. Otec trávil dlouhé hodiny v technické knihovně nad literaturou zabývající se zpracováním plastů. Po delší době jsme z možných variant vybrali technologii rotačního natavování. Z literatury jsme věděli, že tato technologie má jednu vadu. Obvykle při ní rovné plochy vznikají tenčí než oblouky. Silné boky a tenké dno to je pro kajak velká nevýhoda. Od začátku jsme se tedy snažili tuto vadu překonat. To se nakonec povedlo a výsledek předčil i naše očekávání. Dnes díky tomu dokážeme distribuovat materiál ve skořepině lodi tak, aby velká plocha dna byla silnější a paluba i boky naopak tenčí.

Výroba rotační pece

Když bylo rozhodnuto o technologii, bylo třeba sestavit pec. Tu jsme nejprve sestavovali v dílně a později přesunuli na dvůr našeho domu. Technologie rotačního natavování (rotomouldingu) vyžaduje, aby se pec i s formou kývala a otáčela. Proto jsme pec provizorně zavěsili na konstrukci z lešenářských trubek, aby s ní bylo možno kývat. Vývoj pece nám trval skoro rok, ale sloužila dalších 13 let.

Výroba první formy

Další částí, která nám chyběla, byla forma. První výrobek vznikl zcela náhodou. Na silvestrovské oslavě v roce 1992 někdo přišel s nápadem zkusit plastový prášek upéct v lahvi od šampusu a to skutečně fungovalo. Sklo samozřejmě není ideálním materiálem pro formy na lodě. Tak jsme museli pokračovat v předchozích pokusech s epoxidovými formami. Ale od těch jsme museli po čase upustit. Formy dělaly v materiálu bubliny a nebyly dostatečně trvanlivé. Následovaly pokusy s cementovými formami, ale ani ty se neosvědčily.

První kajak - Excalibur

V té době do našeho vývoje vstoupil ještě Vláďa Vaňha, který se vrátil z Ameriky s tím, že brzy bude mít formu, ale nemá pec. Logicky jsme se dohodli na spolupráci. Vláďovy představy o výrobě bohužel v porevolučním Československu nefungovaly. Časem se ukázalo, že výroba formy vázne a nakonec skončila nezdarem. Najít tehdy u nás slévárnu, která by mu byla ochotná a schopná třímetrovou formu vyrobit v požadované kvalitě byl nadlidský výkon. Pokračovali jsme ve vývoji opět sami. Nakonec jsme se dostali až k využití tenkého hliníkového plechu a protože zrovna bylo k dispozici Vláďovo kopyto kajaku, začali jsme vytvářet formu podle něj. Výroba hliníkové formy byla pracná. Pláty plechu jsme přikládaly na laminátové kopyto a postupně jsme je vyklepávali a vyklepávali. Potom bylo nutné plechy svařit, sváry opět proklepat a tak pořád dál. Až 13. srpna roku 1993 opustil naší pec na pražském Vyšehradě první kajak jménem Excalibur. Výrobky z první formy rozhodně nebyly dokonalé, ale kajaku se podobaly. Vláďa Vaňha nám do lodí dodával doplňky a vnitřní výbavu, my jsme vyráběli skořepiny a lodě jsme si prodávali každý samostatně.

Prvních několik lodí jsme prodali mezi kamarády, ale pak začal prodej váznout. Vytvořili jsme tedy první improvizovaný leták, který jsme rozeslali do spřátelených loděnic. Nejlepší propagaci jsme ale Excaliburovi zařídili na Lipně, kam jsme odvezli čtyři kusy. Několik lidí se tam loď vyzkoušelo a všechny čtyři lodě se na místě prodaly. Naše lodě tehdy byly na stejné cenové úrovni jako plastové bazarovky dovezené ze zahraničí a navíc se jednalo o český výrobek. Naše firma tak mohla skutečně vstoupit na trh.

Brzy po Excaliburovi jsme začali chystat další loď. Vojta Jančar a Jirka Škranc už delší dobu pracovali na singlovce. Tu jsme převedli do plastové podoby a vznikl tak Merlin. Byl to v té době už trochu překonaný tvar a díru do světa jsme s ním bohužel neudělali.

Kajak Bert a Bobr, kánoe Ofélie

Následoval Bert, kajak na extrémní vodu a nejtrvanlivější model v naší historii. Díky své velikosti, výtlaku a velikosti límce se z něj nakonec stal ideální bezpečný kajak pro turisty. Vyrábíme ho od roku 1996 a dodnes se prodává.

Další lodí, kterou jsme chtěli zařadit do naší flotily, měl být univerzální kajak vhodný „na všechno“. Měl mít rychlost sjezďáku, obratnost, výtlačnou špici a záď slalomky. Loď dostala název Bobr. Všechny požadované vlastnosti se do Bobra podařilo nacpat, ale z dnešního pohledu musím uznat, že to nebylo nic pěkného. Nicméně v té době nebyl moc čas na nějaké designové úpravy a tak jsme začali Bobra vyrábět v této podobě a nebyla to žádná sláva. I přesto se Bobr prodával.

Současně s vývojem Bobra jsme s otcem pracovali na vývoji vakuolisu, pomocí kterého jsme chtěli vyrábět turistické kanoe. Vakuolis se nám podařilo sestrojit a začala se lisovat Ofélie - luxusní otevřenka obkládaná dřevem. Díky použitému materiálu byla Ofélie téměř nerozbitná. V první sezoně podstoupila řadu náročných testů a rozbít se jí skutečně nepodařilo. Naštěstí jsme po první sezoně vyvezlo do zahraničí jen několik kusů. V další sezoně se totiž ukázalo, že materiál degraduje vlivem UV záření a kanoe začínají praskat. Výroba Ofélií jsme nakonec zastavili. Tato slepá ulička v našem vývoji a výrobě se datuje do roku 2000.

Kromě Ofélie, jsme v tomto období začali vyrábět ještě plovák, podobný dnešním SUP. Protože tehdy nebylo zrovna v módě při pádlování stát, byl plovák určený na ležení a opalování se. Vedle dnešních paddleboardů by asi působil komicky. I přesto jsme pár těchto plováků prodali a ty dodnes brázdí české rybníky.

Kajaky Wigo, Igo

Po roce 2000 jsme s vývojem nemohli nezareagovat na tehdejší boom rodeových lodí se stále radikálnějšími tvary a začali jsme pracovat na Wigu. Na vývoji se podílel velký tým lidí a také profesionální designér. Finální fáze vývoje spočívala hlavně na designu. Wigo pak, kromě vodáckých úspěchů, sbíralo vavříny i na designérských soutěžích, kde v roce 2002 získalo ocenění za design roku od Českého Design Centra. Jeden kus je dokonce vystaven v technickém muzeu jako zástupce tehdejšího designu. S Wigem se pojí důležitý mezník ve vývoji našich lodí – revoluce ve vnitřním vybavení lodí. Pěnovou sedačku a opěrky jsme vyvinuli na základě požadavků na nízkou hmotnost. Použitím snowboardových ráčen jsme zjednodušili nastavování zádových opěrek. Wigo také znamenalo důležitý průnik na zahraniční trhy.

Dalším trendem tehdejší doby bylo zkracování lodí. Kromě samotného kajaku se zkrátil i jeho název a vzniklo Igo. Tady jsme s vývojem trochu spěchali a nevyplatilo se to. Igo sice dobře fungovalo v rychlých vlnách, takže se jich hodně vyvezlo do zahraničí. Pro jízdu v menších válcích, typických u nás, ale Igo moc nebylo.

Kajak Mag a Spunt

Naším následujícím modelem byl Mag. S touto lodí se pojí další z historických milníků ve vývoji tvarů našich lodí. Mag byl totiž první lodí, pro kterou jsme nejprve vytvořili sádrový model, který byl naskenován a vyhlazen v počítači. Z počítačové předlohy jsme vyfrézovali matrici a teprve do té se vyklepávala plechová forma. Výhodou tohoto postupu je vysoká tvarová přesnost formy a tedy i vyrobených lodí. Kajak Mag patří do roku 2003.

Poslední lodí, která jsme vyráběli v peci na dvorku byl Spunt. Legendární creekovka, na které začínali snad všichni dnešní jezdiči divokých řek a kterou asi není nutné představovat.

Kanoe Samba

Společně se Spuntem jsme také pracovali na vývoji turistické kanoe Samba. Výroba Samb si vyžádala přesun do větších prostor – do pronajaté haly v Praze Hostivaři, kde jsme pro potřeby pečení kanoí postavili větší pec (6,5 m dlouhou). Samba je unikátní loď, nejen tvarově, a proto bylo nesmírně náročné dostat ji na trh. V té době u nás všichni znali akorát Vydry a i když nevěděli proč, nechtěli nic jiného. Kdo si ale Sambu vyzkoušel, ten jí většinou přišel na chuť. To už jsme v roce 2007.

V tomto období vznikl ještě jeden drobný projekt, který vytvořil Jirka „Geroge“ Srbek. Sám navrhl a vyrobil model krátké creekovky s pracovním názvem Dřevák. Upekli jsme několik exemplářů v epoxidové formě, ale loď nakonec upadla v zapomnění.

Vznik značky ZET kayaks

Po Dřevákovi nastala pauza, ve které jsme nevyvíjely žádné nové lodě. Veškerou naší kapacitu zabralo stěhování celé firmy do již zmíněné haly v Hostivaři. Hodně v té době šly na odbyt Samby. Brzy se začala projevovat mezera v kajacích. Spunt už nevyhovoval současným trendům a jeho prodej pomalu končil. To si vyžádalo vývoj Raptora, do kterého jsme zase zapojili větší počet lidí. V roce 2010 jsme Raptora uvedli na trh a s tím souvisí i vznik značky ZET, která označuje řadu moderních creekovek vyráběných naší firmou. K Raptorovi brzy přibyl menší Veloc a větší Director a Toro. Řada lodí ZET tak sleduje současný trend vyrábět jeden model lodě v několika velikostech. Také výrobu forem jsme posunuli dál, máme vlastní 5-osé CNC obráběcí centrum, takže formy na Directora, Toro, Five a Cross jsou frézované z válcovaného bloku hliníku. Mají tak ještě větší přesnost a trvanlivost.

Stavba nové haly na Jílovišti

V roce 2014 jsme začali stavět novou výrobní halu na Jílovišti, v dubnu následujícího roku byla hala postavená a tak jsme celou výrobu přestěhovali. Nyní máme konečně vývoj i výrobu na jednom místě.

Tonda Železný